Vlastní AI asistent bez programování: jak na to

Proč to většina firem odkládá

Slovo agent zní jako něco, co potřebuje programátora a týden práce. Ve skutečnosti si základní verzi postaví během jednoho odpoledne kdokoli, kdo umí napsat srozumitelný postup. Rozdíl mezi firmou, která má tři funkční asistenty, a firmou, která o tom jen mluví, není v technických znalostech. Je v tom, jestli si na to sedl a napsal instrukce.

Co si pod tím vlastně představit

Než se pustíte do stavby, stojí za to rozlišit dvě věci, které se dnes běžně pletou.

Asistent s vlastními instrukcemi. Chatovací nástroj, kterému jednou sepíšete, kdo má být, co má dělat a z čeho má čerpat. Pak s ním jen konverzujete, stejně jako s běžným ChatGPT nebo Copilotem, jen už netříbíte pokaždé to samé zadání od nuly.

Agent. Dostane zadaný cíl a kroky k němu si volí sám, včetně toho, že sáhne do jiného programu, pošle e-mail nebo zapíše řádek do tabulky. Vy určujete, kde se musí zastavit a zeptat se, ne jak přesně má postupovat krok po kroku.

Většina toho, co firmy dnes potřebují, je ta první kategorie. Skutečný agent je užitečný tam, kde se stejný úkol opakuje ve stejné podobě a dá se bezpečně automatizovat, ne jako první krok.

Kde se to dá postavit

Přesná jména funkcí se v jednotlivých nástrojích mění rychleji než cokoli jiného na tomhle trhu, takže berte tabulku jako orientaci, ne poslední slovo, a před rozhodnutím se podívejte do aktuální dokumentace daného nástroje.

Jak se to staví, krok za krokem

1. Pojmenujte účel jednou větou. Ne „pomáhá s obchodem“, ale „připraví první návrh nabídky ze zápisu ze schůzky a ceníku“. Čím užší účel, tím lepší výsledek.
2. Sepište instrukce jako pro nového kolegu. Co má dělat, jakým tónem, na co se má zeptat, než začne, a co nesmí udělat nikdy.
3. Přidejte vzorové výstupy. Jedna hotová nabídka, jeden hotový e-mail, jeden vzorový zápis. Asistent kopíruje strukturu z ukázky mnohem líp než z popisu.
4. Nahrajte podklady, ze kterých má čerpat. Ceník, vzorová smlouva, směrnice, seznam produktů. Bez nich asistent odpovídá z obecných znalostí, ne z vaší firmy.
5. Vyzkoušejte na reálném zadání a opravte. První verze bude mít mezery. Doplňte je do instrukcí, ne do každého jednotlivého zadání.
6. Určete, kdo ho udržuje. Ceníky, směrnice i postupy se mění. Asistent, který se neaktualizuje, je za pár měsíců horší než žádný.

Nejcennější krok v celém seznamu je ten druhý. Sepsání postupu jako instrukce je dovednost, která se dá naučit a přenést na cokoli dalšího. Kdo ji zvládne u jednoho asistenta, postaví další už sám.

Příklad od začátku do konce

Aby postup nezůstal jen v teoretických krocích, ukázka na jedné konkrétní úloze: asistent, který odpovídá na časté dotazy zákazníků podle firemního ceníku a reklamačního řádu.

Nejdřív účel jednou větou: „Odpovídá zákaznickým dotazům na dodací lhůty, ceny a postup reklamace podle aktuálních podkladů firmy.“ Pak instrukce: kdy má odpovědět rovnou, kdy má napsat, že si to musí ověřit u kolegy, a jakým tónem se má zákazníkům obracet. Následují dvě až tři vzorové odpovědi, které tenhle tón mají. Nakonec podklady: aktuální ceník, reklamační řád a přehled dodacích lhůt podle regionu.

Po prvním otestování se skoro vždy objeví mezera, typicky dotaz, na který asistent odpověděl jistěji, než měl. Řešením není napsat odpověď na tenhle jeden dotaz ručně, ale doplnit instrukci: „u dotazů na individuální slevy vždy odkaž na obchodní oddělení, nedomýšlej si výši slevy.“ Příště se stejná chyba už neopakuje, u tohohle ani u podobných dotazů.

Kdo se o asistenta stará dál

Asistent, který jednou vznikne a nikdo se k němu nevrátí, ztrácí hodnotu rychleji, než by čekal. Ceník se změní, reklamační řád se upraví, produktová řada se rozšíří, a asistent dál odpovídá podle starých podkladů, pokud mu je někdo nenahradí novými.

Funguje to nejlíp tam, kde má asistent jasného správce: jednoho člověka nebo malý tým, který ví, že asistent existuje, kde se aktualizuje a kdy naposledy se to dělalo. Bez toho vzniká to, čemu se říká zapomenutý pilotní projekt: postavený nadšeně, používaný měsíc, pak potichu opuštěný, protože nikdo nezvedl ruku, že je za něj zodpovědný.

Kde tohle řešení má smysl a kde ne

Má smysl tam, kde se stejný typ dotazu nebo úkolu opakuje: odpovědi na časté dotazy zákazníků podle vašich materiálů, první návrh dokumentu podle vzoru, asistent, který zná vaše směrnice a umí z nich citovat.

Nemá smysl tam, kde je úkol jednorázový nebo se pokaždé zásadně liší. Stavba asistenta na jednorázovou práci je víc práce než ta práce sama.

Vyžaduje rozmyšlení navíc tam, kde asistent pracuje s citlivými podklady a má ho používat víc lidí. Sdílený asistent nad mzdovými tabulkami nebo osobními údaji zákazníků potřebuje stejná pravidla přístupu jako sdílená složka s týmiž daty, ne o nic míň.

Jak poznat, že asistent je hotový, ne rozpracovaný

Firmy, které staví svého prvního asistenta, si často nejsou jisté, kdy přestat ladit a začít ho reálně používat. Tři signály, že je asistent v pořádku:

• Odpovídá stejně dobře na varianty stejné otázky. Když se stejný dotaz zeptáte jinými slovy a odpověď zůstane stejně užitečná, instrukce jsou dost obecné na to, aby fungovaly v praxi, ne jen na testovací otázku.
• Přizná, když neví. Dobře nastavený asistent řekne, že daná informace v podkladech není, místo aby si ji domyslel. To se dá otestovat: zeptejte se na něco, co v podkladech záměrně chybí, a sledujte, jestli si to vymyslí, nebo přizná mezeru.
• Kolega, který ho nestavěl, ho umí použít. Asistent napsaný srozumitelně pro kohokoli z týmu je znak, že instrukce nejsou závislé na tom, kdo je psal. Pokud ho umí použít jen autor, není ještě hotový na sdílení.

Co to nedělá

Vlastní asistent nezruší kontrolu výstupu. I s dokonale sepsanými instrukcemi se stane, že si domyslí údaj, který v podkladech není, zvlášť u dlouhých nebo nejasně formulovaných zdrojů. U asistenta, který odpovídá zákazníkům nebo pracuje s čísly, je kontrolní krok stejně důležitý jako u jednorázového promptu.

Druhá věc, kterou nedělá: nenahradí rozhodnutí o tom, co do AI vůbec patří. I firemní asistent na firemním předplatném se řídí stejnými hranicemi jako běžné zadání: bez osobních údajů, mezd, hesel a neveřejných smluv, pokud to firma výslovně nepovolila a nezajistila pro to odpovídající úroveň zabezpečení.

Kde v tom stojíme my

Stavbu vlastních asistentů a jednodušších agentů učíme v padesátihodinovém kurzu AI pro zaměstnance jako samostatný modul. Účastník odchází s funkčním asistentem pro svou vlastní pozici, postaveným na platformě, kterou firma licencuje, ne s univerzální šablonou staženou z internetu.

V kurzu probíráme i to, kde končí asistent a začíná automatizace, která už jedná sama, a jak takový krok bezpečně zavést. Souvisí to s tím, jak AI ve firmě zavádět systematicky, ne nástroj po nástroji bez pravidel.

Při schválené žádosti kurz hradí program Úřadu práce. Kolik z ceny pokryje ve vašem případě, spočítáme písemně dopředu.